Nowsims - Články

15.díl | Disappointment

Thu, 30 Jun 2011 20:00:17 +0200

Na tento díl jsem se docela těšila. Nějak mi to dodávalo sebevědomí, že mám první komix, který jsem dotáhla k druhému půl jubileu. Docela dobré ne? Takže od příštího díku začnu s novou úvodní fotkou. Možná ji zveřejním už dnes, ale nic neslibuji. Snad se Vám bude díl líbit a užijete si ho.. :)

PS: Omlouvám se za špatnou kvalitu první fotky, všimla jsem si toho až teď. Díky za pochopení :)

Můžete si doladit atmosféru touhle nádhernou písní..

Sotva jsme vyjeli z města tušila jsem, že mě čeká dlouhá cesta a ne žádné cestování někam do restaurace. Vzdychla jsem a David se na mě utrápeně podíval..

David: Jsi v pohodě Lí? Vypadáš taková smutná a...co se ti stalo. Odmlčel se a napjatě čekal na odpověď. Zamyslela jsem se a netušila co mu mám povědět. Mám mu říct pravdu o Willovi?

Lenna: No, víš. Potkala jsem starého kamaráda. Znali jsme se už od dětství, pak odešel sudovat do Evropy a já zůstala zde. Museli jsme to přeci zapít. No a já jsem v noci spadla a praštila jsem se o zeď do obličeje. Aspoň trošku přesvědčivě jsem odpověděla a sklopila oči.

David: A znám ho? Třeba jsem ho tu někde viděl...! To byla ale podpásovka. Nějak jsem mu to něchtěla říkat, ale v tuto chvíli jsem neměla na vybranou.

Lenna: Měl bys ho znát. Je to totiž William. S úsměvem na tváři jsem se na něj podívala on jen vytřeštil oči a při předjíždění hnědého auta cukl volantem.

David: Will? A..a...a jak jste se poznali, kde? Koktal, položila jsem mu na ústa svůj prst a zakroutila hlavou, pochopil to!

Jeli jsme poklidně, nebyly žádné kolony ani nehody. Celou cestu jse si povídali až najednou Davidovi začal zvonit v kapse telefon..

Zatvářil se trapně, zajel ke kraji a horlivě vyřizoval telefonát. Nepoznala jsem kdo by mu mohl volat, ale nejspíše se jednalo o nějakou ženu. Ke konci telefonátu jsem byla jako na trní a připravovala se na nejhorší. Nevím, nějak mě popadla žárlící mánie a prstem jsem začala lehce ťukat o sklo. Když to konečně ukončil, podíval se na mě a rozpačitě se usmál.

David: Lí, promiň, ale budeme to muset odložit, mám důležitou práci. Teda, spíš neodkladatelnou! Zazubil se ještě víc a já nevěděla, co mi tím chce naznačit.

Lenna: A jakou? Pokud to bude možný, tak ti ráda pomůžu. Nechtěla jsem se vyhnout odpoledni stráveném s ním.

David. No, nevím, jestli se ti bude chtít. Radši bych tě odvezl domů. Držel se jako já svého.

Lenna: Prosím, kdo ti volal? O jakou práci jde? Slušně jsem se ho zeptala a snažila z něj vymámit o jakou ženu se jednalo, ale byl neoblomný.

David: Princezno, když teda jedeš se mnout, tak tě upozorňuju, že se ti to možná nebude líbit a taky, že ti vše vysvětlím až to udělám, ano? Kývla jsem na souhlas a jeli jsme..

Přijeli jsem k nádhernému rodinnému domu. Byl obrovský s venkovním bazénem a zahradou.

Lenna: Páni, to je tvůj dům? Vydechla jsem a překvapeně na něj zírala.

David: Ano, je. Taky se mi moc líbí. Nechal jsem si ho udělat podle nějnovějších trendů od jednoho architekta. Taky jsem vyučený architekt, byl jsem i na praxi. Pak to všechno zkrachovalo a já si zatím vydělávám pouze u policie. To mi připomíná. Šéfová mi říkala, že s vyšetřováním pokročili. Byt už je volný a čistý, můžeš se tam vrátit.

Lenna: Páni, tolik skvělých zpráv najednou? No, ale stejně. Já se tam už nevrátím, vlastně, budu si hledat nějaký podnájem. Nechci vracet staré vzpomínky a ani být sestře na obtíž. Rozpovídala jsem se a Davidovi se rozzářil obličej štěstím. Co se stalo? pokračovala jsem.

David: No, jen mě to tak jako napadlo. Pokud nebudeš souhlasit nebo se ti to nebude zdát. No, no...

Lenna: Ano? Hodila jsem mu záchrané lano.

David: Nechtěla by jsi prozatím bydlet u mě? Mám na to docela dost velký dům.

Lenna: No, nevím co na to říct. Taková rychlovka? Zasekla jsem a chvíli přemýšlela, pak jsem si ale nakonec řekla proč to nezkusit. Vždyť se neůže nic stát. Horší než to, co zažívám poslední dobou to nebude.

Tak, já tedy souhlasím. Vykřikla jsem a on mě radostí políbil.

Vyšli jsme ven ruku v ruce. Čekalo nás nepříjemné zjištění. Pršelo! I přes to jsem se ale usmívala a rozběhla se ke vchodovým dveřím.

David: Připrav se na nejhorší, ano?

Lenna: Cože? Vždyť to určitě nebude taková hrůza a ani nevím o co se jedná. Takže o tom nemám žádnou představu. Zdůraznila jsem trefně a David mezitím otevřel vchodové dveře. Jako gentleman mi podržel dveře a já mohla v klidu vstoupit.

Na oplátku jsem podržela Davidovi dveře zase já a potom je zabouchla. S hrůzou jsme zjistila, že v chodbě po mě zůstaly blátivé stopy. Ohlížela jsem se po nich a červenala se.

David: To je v pořádku, já to potom uklidím.

Lenna: Ne, ne, já to udělala, tak si to taky uklidím. Moc se omlouvám.

Někdo: Haloo, je tu někdo? Ozval se hlásek vycházející spoza rohu a zanedlouho jsem zjistila o koho se jedná.

Samantha: No konečně si tady strejdo. Víš, mám docela velkej problém. Objevila se mladá dívka a mě při oslovení "strejdo" polil studený pot. Sakra, kdo to je? No, teda vím, že je to jeho neteř, ale proč tu je? Snad ji nevychovává. Moje oči těkaly z jednoho na druhého a já cítia jak se mi podlamují kolena. Tohle jsem nečekala, opravdu ne!

David: Sam? Proč mě rušíš. Neříkal jsem ti o dnešku něco? Sykl výhružně David a protočil panenkami. Pak se otočil na mě a povzdychl, strojově jsem se na něj usmála.

David: Copak se stalo tentokrát? Předpovídal David. Já tam jen stála a nevěděla co si o tom všem mám myslet, tak jsem tedy jenom poslouchala. Sam rozpřáhla ruce a spustila:

Samantha: Rozbil se mi počítač. Nejde zapnout! Rozkřikla se a čekala pochopení. David se plácl do čela a radši neodpověděl, otočil se na mě.

David: Počkej chvíli, hned to bude. Políbil mě na tvář a pomalu se loudal nahoru.

Lenna: Dobrá...

Dívala jsem se za ním a až zmizel nahoře, uvědomila jsem si, že z toho nejspíš zase nic nebude. Povzdychla jsem a Samantha se chystala k odchodu.

Lenna: Počkej, kam jdeš? Chytila jsem ji za rameno.

Samantha: Co ti je po tom? Můžu si chodit kam chci a kdy chci a ty mi rozhodně poroučet nebudeš. Buď ráda, že tě sem David vůbec vzal. Čekala jsem, že ne! Odsekla a vyplázla na mě jazyk. Už nemluvila takovým sladkým hláskem jako k Davidovi, hrubě na mě začala křičet.

Lenna: Tak vidíš! Jsem Lenna. Nenechala jsem se vyvést z míry a mile pokračovala.

Samantha: No a co, uhni! Jdu ven.

Lenna: Počkej, říkala jsem, že nikam nepůjdeš. Nejdřív ti to musí dovolit Dave, jinak tě ven nepustím. 18 ti ještě nebylo že ne? Mrkla jem na ni.

Samantha: Děláš si ze mě srandu? Nemám na to náladu. Zakroutila jsem a vyjádřila svůj nesouhlas.

Tak si trhni. Zprvu počátku se šibalsky usmívala, pak se zamračila...

... a naštvaně utekla nahoru.

Lenna: Nic jsem ti neudělala. Zařvala jsem po chvíli za ní a místo odpovědi se objevil Davidův obličej .

David: Lí, můžeš přestát řvát? Ona je jen podrážděná!

Lenna: Cože? Podrážděná? Tak o tom silně pochybuju.

David: Určitě to nemyslela vážně. Je v pubertě, všehno moc prožívá a když ji to opravdu mrzí, omluví se. Mrzí mě jestli tě urazila, ale určitě to není jenom z její strany, prostě jste si nepadly do oka.

Lenna: Nepadly, co? Vždyť ona chtěla odejít a nechat tě, aby jsi jí ten počítač opravil bez jediného slůvka díků. Chápeš to? Je to normální?

David: Nezlob se na ni už, bude to v pohodě. Těžce jsem o tom pochybovala, ale co už. David zmizel zase v pokoji "naší dámičky".

Lenna: To teda nebude... Šptila jsem. Nečekala jsem, že to bude taková rychlovka a to mám s ní ještě bydlet. Vzpomněla jsem si na to, co jsem před chvílí Davidoví slíbila. Musím to později zavolat sestře.

Vyšla jsem ven, pršelo silně, ale nevadilo mi to. Pozvedla jsem ruce a nechala na sebe pršet třpytivé kapky. Studilo to, ale pěkně jsem se dostala ze špatné nálady. Když už mi byla zima, vlezla jsem opět dovnitř a zavřela obrovské dveře. Rozhlédla jsem se po domě a musela jsem uznat, že David má velice dobrý vkus na nábytek a dekorace.

Nevěděla jsem co dělat. Byla jsem v cizím prostředí, kde jsem nic neznala a nějaké sledování televize nepřišlo v úvahu, tak jsem si nakonec sedla na "obrovskou" sedačku a užívala si ticha. Přemýšlela jsem o Samanthě, čekala jsem, že bude v pohodě, ale podle toho, co jsem zažila jsem si o ní udělala přesný obrázek.

Když mě neustálé přemýšlení přestalo bavit, lehla jsem si na příjemný koberec. Zajela jsem do něj prsty a opřela si hlavu rukou. Poslední, co jsem viděla byl bílý strop Davidova domu, potom jsem se ponořila do říše svých snů...

1) Je Samantha opravdu taková mrcha?

2) Co od ní čekáte? Získala si vás něčím (Sam)?

3) Líbil se vám díl?

Děkuji, že jste si díl přečetli a snad se Vám i líbil... :)

Ali-sha

Jsem v 5.kole

Wed, 15 Jun 2011 14:51:49 +0200

Máte rádi Disappointment? Chtěli byste ho podpořit a dát mu svůj hlas?

Pokud ANO budu jedině ráda. Rozhodně bych ale neměla zapomenout na ostatní skvělé komixy a připomenout Vám, že hlasy, které dáte jsou jen vaše a neměli byste se nechat ovlivňovat takovými články jako je tento.

Přeju všem komixům i jejich autorům hodně štěstí, protože vážení, tady jde do tuhého :)

Předem děkuji za hlasy.. Adresa: ZDE.

Ali-sha

Píšu, píšu!

Fri, 03 Jun 2011 14:24:48 +0200

Zdravím,

píšu skoro po týdnu, ale ti, kteří si přečetli článek, ve kterém jsem všechno vystvětlila, tak to jasně chápou. Dneska jsem vyvázla ze školy o několik hodin dřív, protože jsem byla na kontrole u doktora. Víte, ještě po té nemoci. Jsem už v pořádku a i když jsem tento týden chodila do školy, tak jsem dobrala poslední prášky. Dnes, bych měla s kamarády odjet na víkendovou tůru, a tak nebudu mít skoro žádný čas na blog. Ještě před odjezdem chci přidat dva články a to: Disappointment a nějaké fotky z mé hry. Zrovna hraju rodinu, která mě poslední dobou začala bavit. Vlastně, začalo mě bavit celkově jenom hraní a žádné focení komixů.

Rozhodla jsem se, že aspoň 15. díl bych mohla udělat. Překvapení se blíží a to v podobě nové úvodní fotky. Psala jsem to již dávno a tak bych to ráda dotáhla ke konci.

Jak se máte poslední dobou? Končíte pomalu ve škole?

Pokud chcete, můžete do komentářů odpovědět na tyto otázky. Nějak mám chuť se dozvědět, jak Vám to celé vyšlo.

Au revoir.. :)

14.díl | Disappointment

Sat, 28 May 2011 20:18:07 +0200

Po dlouhé době, vlastně stejně jako layout..

Opět se toho moc neděje. Tento díl se mi zdá slabší spíše kvůli fotkám. No, uvidíme, jak se bude líbit Vám. Stačí jen kliknout na Celý článek.

Ráno jsem se probudila celá zmatená, bolela mě hlava a třásly se mi ruce. V hlavě mi probíhaly obrázky nějakého muže s brýlemi, tentokrát jsem si nevzpomněla o koho se jedná. Pohlédla jsem na místo vedle sebe a zjistila, že Will opravdu odešel, tak jak sliboval. Jeho vůně ale po pokoji pořád poletovala jako bílý motýlek. Chytila jsem se za bolavou hlavu a hmatala po obličeji. Strupy nad obočím a na rtech už zmizely, jen na tváři se mi objevilo nové bolístko. Kolem zraněného místa byla krev. Nečekala jsem na nic a vstala. Ani jsem si nehledala jiné oblečení ve skříni, bylo by to přeci jen zbytečné, když mám rande s Davidem.

Počkat! Sakra, já si nic nenachystala a ani nevím, kde se mám setkat. No to je teda pěknej úlet. Ale snad to nějak dopadne. Podívala jsem se na hodiny a zjistila, že ukazují teprve půl sedmé. Mé rebelské já by sice ještě lehlo a na pár hodin si zdřímlo, ale já věděla, že to by teda nešlo. Po druhé už nechci žádné nedorozumnění..

Vešla jsem do chodby a v tom mě něco napadlo. Pomalu a nejistě jsem otevřela dveře do sestřina pokoje a nakoukla dovnitř. No páni! Takový luxus, řekla jsem si vduchu a rozhlížela se s ,pusou otevřenou dokořán, po pokoji. Oba ještě spali v těsném objetí, vypadali tak šťastně až jsem zatoužila lehnout si takhle vedle někoho a obejmout ho. Nechtěla jsem je dál špehovat a tak jsem dveře zase tiše zavřela. Seběhla jsem po schodech do kuchyně a uvařila si šálek kávy, která mě přeci jenom probudila a dokopala k tomu, abych se pořádně vykoupala a začala se chystat. Vešla jsem do koupelny a hadrou setřela to, co po mě zbylo z včerejšího večera. Co jsem to prováděla? Na to, že jsem byla tak opilá si toho pamatuju až dost. To bude zase den.

Vzala jsem si desinfekci, náplast a nůžky. Ránu jsem nejdříve vyčistila, potom odstřihla kousek náplasti a přilepila ji na poraněnou tvář. Byla jsem ráda, že staré rány se pomalu zahojily a jediné bolístko, které mám je to ze včerejška. Chudák Will, budu se mu muset omluvit. I když si přesně nepamatuju, co se stalo, tak vím, že jsem ho políbila a to není vůči Davidovi a ani jemu moc fér.

Svlékla jsem ze sebe šaty, zula si papuče a začala napouštět vanu. Až byla úplně plná, tak jsem do ní opatrně vlezla.

Pára z horké vody neústupně vzlétala do výšky a já všechno viděla rozmazaně. Donutila jsem se zavřít oči a přemýšlet, co vlastně bude dál. U sestry nemůžu zůstat věčně, nemůžu jí tu otravovat, protože bude určitě chtít založit rodinu a já bych to všechno jen kazila. Musím si najít podnájem, můj starý byt totiž nepřipadá v úvahu. Tam bych se už nikdy nevrátila. Musela bych si nakoupit nový nábytek a ani nevím, kde bych na to vzala peníze. Všechno, co jsem měla mi ukradli, moje vzpomínky, majetek, dětství.. Ani už nemám chuť pátrat po tom, kdo to udělal. Policie to vyřeší, jsem si tím jistá.

Uff. Vzdychla jsem a vylezla z horké vody. Vlasy jsem měla úplně mokré, tak jsem je stočila do ručníku a pořádně vysušila. Oblékla jsem se a vyšla ven z koupelny.

Už, už jsem chtěla zalézt do pokoje a začít se připravovat, ale zakručelo mi v břiše a já pochopila, že bych se měla nejdříve nasnídat. Abych pravdu řekla, tak nejsem moc dobrá kuchařka a v nějakých složitých jídlech se nevyznám. Otevřela jsem poloprázdnou lednici a vytáhla z ní pár přísad. Ze skřínky jsem taky vytáhla čerstvý chleba a ukrojila si obě dvě patky. Namazala a napatlala jsem si na ně všechny přísady a pak je vrátila zpět do lednice.

Poslušně jsem při jídle držela ruku pod chlebem, bych zabránila nějakému droběečku spadnout na zem. Přesně tohle mi vždy sestra přikazovala. Na talíř jsem nějak nedbala.

Hrnek od kávy, který jsem položila do dřezu jsem umyla a uložila zpět do skříňky. Byl čas, to všechno začít. Proto jsem se pomalu rozešla směrem ke schodům do druhého patra.

Ani jsem nečekala, že by Kris mohla vstát tak brzo. Byla začtená do nějaké podivně tlusté knížky se zeleným obalem. Jako splašená listovala stránkami a nakonec knihu naštvaně hodila na zem.

Lenna: Co to děláš? Zbláznila ses?

Kristy: Ale ne, jen jsem hledala pár stovek. Dnes jsem chtěla s kámoškou zajít na nákupy. Víš s Nancy, příkývla jsem a ona pokračovala, no a Tom si vždycky do svých oblíbených knížek schovává pár pěněz. Myslela jsem, že něco najdu a ono nic.

Lenna: Já si říkala, že je to na tebe nějak moc tlustý. Ušklíbla jsem se a ona na mě vyplázla jazyk. Jasně! :D

Kristy: Ty, moc se nesměj nebo... zasekla se uprostřed věty, nevěděla jak dál pokračovat. Zachechatla jsem se..

Lenna: Hele Kris, nemáš nějaké pěkné šaty nebo tak? Dnes jdu na tu snídani, teda napůl oběd no, s Davidem a ty víš, že nic nemám.

Kristy: Jasně, všechno vymyslíme, uděláme. Jenom počkej, udělám si kafe, abych se aspoň trošku probudila. Vstávám strašně brzo, to nemám ve zvyku.

Lenna: No jasně, paní se nám vzbudila v osm hodin a ještě by potřebovala spát. No nic. Tom ještě spí? Otázala jsem se a ona jen přikývla. Po chvíli vzala hrníček do ruky, vypila ho do poloviny a položila na linku. Vytřeštila jsem oči a ona jen:

Kristy: Co? Řekla jsem, že potřebuju probudit. No tak jdeme ne?

Lenna: A nebude to Tomovi vadit. Nechtěla bych ho probudit. Špitla jsem směrem k sestře.

Kristy: Proboha, vždyť jsem se ho ptala. Říkal, že když budeme potichu, tak se nic neděje. A počkej, potřebuju na sebe něco hodit. Protočila jsem oči, protože jsem si myslela, že to bude na dlouho, ale to jsem se pěkně mýlila. Vyhodila na zem tročko a rifle, které navlékla na spodní prádlo, o kterém jsem si myslela, že je pyžamo. Potom se začala přehrabovat ve skříni a mluvila něco o tom, že musím vypadat sexy a přitom jemně a roztomile. nakomec vytáhla bílé šaty. Od pohledu se mi líbili. Tak jsem na nic nečekala a začala je na sebe navlékat.

Lenna: Počkej, ale ony nejdou dopnout přes prsa. Nechtěj mi říkat, že je máš tak malý. Divila jsem se.

Kristy: Ne, to tak patří. No nejsou naprosto luxusní a úžasný? Myslím si, že ti úplně sluší Lí, vypadáš strašně sexy ségra.

Lenna: Ne, vypadám jako prostitutka. Jdu na rande, ne do nějakýho baru nechat se znásilnit těma bestiema venku. Rozkřikla jsem se a zakryla si prsa rukama.

Krity: Ale no tak. Sluší ti, mě se v tom líbíš, vypadáš nádherně, jako pořádná baba. Snažila se mě pohladit po vlasech, ale já naštvaně ucukla.

Lenna: Vyber jiný. Servala jsem je ze sebe a podala jí je do ruky. Tom naštěstí spal, jinak by mě viděl polonahou, bez podprsenky, jen v kalhotkách.

Kristy: A co tohle?

Lenna: No nevypadám rozkošně? Jako nějaká Hollywoodská hvězda? Hrála jsem si a udělala směšnou pózu. Kris se snažila nevybouchnout, ale nešlo to! Rozchechtala se na celé kolo. Nemohla jsem ji utišit, i přes mé nářky se nakonec ozval Tom.

Tom: No tak holky! Co jsem říkal? Já myslel, že je na Vás spoleh. Prosím, nechte mě vyspat, nejsem takový ranní ptáče jako vy. Mě tohle narozdíl od Vás nezajímá a po včerejší noci jsem strašně unavenej. Mrknul na Kris, která okamžitě zčervenala, zívnul a lehnul si na polštář.

Lenna: Já jí to říkám pořád. Odpověděla jsem, ale on už mě nejspíš neslyšel. Spal jako drřevo, jako sladký dřevo. mmm..

Tak po včerejší noci? Rejpla jsem si a akorát jsem schytala pořádnej úder do ruky. Vybíraly jsme a vybíraly až jsme narazily na nádherné žluté šaty, k nim jsme zvolily hnědé boty na podpatku, ještě správný make-up a vlasy.

Lenna: Mám jedinou prosbu. Nějak normálně prosím, nechci vypadat hrozně.

Kristy: Jasně, ale teď budu muset poprosit, ať zavřeš oči a vychutnáš si to. Ano? Kývla jsem a přitiskla víčka k sobě. Nějakou chvilku se nic nedělo, pak to začalo. Šimralo mě to, chtěla jsem vyprsknout, ale vydržela jsem to a později jsem už nic nevnímala.

Ani nevím jak dlouho to trvalo, nic jsem nevnímala. Jako bych spala, ale byla jsem úplně při vědomí. Na nic jsem nemyslela, jako by mě unášela nějaká vlna do neznáma. Jako bych viděla obrazy minulosti i budoucnosti. Viděla jsem Davida, nějaké chlapy, myslím, že byli dva a já stála před nimi a brečela. Pak někdo zaluskal, vše zmizelo vrátila jsem se zpět.

Kristy: No? Můžeš otevřít oči, Lí.

Lenna: Tak jo.. Zašeptala jsem a otevřela je. Vytřeštila jsem oči, slušelo mi to. Nikdy jsem si vlasy nerovnala, ale musím říct, že to budud muset dělat častěji. Před pár týdny jsem měla ještě krátké rovné vlasy, teď je mám dlouhé, vlnité a úplně černé, jako temná noc.

Kristy: Ale stala se mi nehoda. No, víš, vzadu jsem ti udělala flíček, protože mi spadla řasenka a teď to vypadá strašně. Budeme muset vybrat něco nového. A já vím co? Sice jsem ti to nechtěla ukázat, ale můžeš se na ně podívat. Jsou to nádherné šaty, myslím, že by ti slušely. Najdeš je dole v krabici, já si jdu ještě lehnout k Tomovi.

Lenna: Jo, co? No asi to chápu. Podívala jsem se v zrcadle na svá záda a opravdu, černá skvrna vypadala hrozně.

Musíte si ji pustit. Doladí to atmosféru!♥

Otevřela jsem skříň, otevřela jsem zelenou krabici a v ní nalezla zelené šaty a hnědé sandály hodící k pásku na šatech. Jůva, pomyslela jsem si a navlékla se do nich. Práskla jsem dvířkami skříně a zahleděla na svůj odraz v zrcadle. Slušelo mi to, vypadala jsem jinak než normálně, tak jak jsem na sebe nebyla zvyklá. Všechno ostatní jsem přehlížela, neslyšela jsem Tomův křik, ani Kristiiny prosby o odpuštění. Vnímala jsem pouze tu krasavici v zrcadle. Duchaprázdně jsem vyšla z pokoje a Kristy zmateně běžela za mnou. Naposledy se omluvila Tomovi, poslala mu vzdušnou pusu a jemně zavřela dveře.

Lenna: Bojím se Kristy. Myslíš, že mě má rád? To by mě na rande asi nezval, a taky by mě ani nepolíbil, že? Přepadla mě vlna nejistoty, nečekala jsem sestřinu reakci, určitě mi vynadá.

Kristy: Co to jako bylo? Můžeš mi říct proč jsi těmi dveřmi tak práskla? Tom se strašně zlobil a pořád ti něco říkal, ale ty jsi mu neodpovídala. Lí, jsi v pohodě. Nějak mi případáš pořád ve snách. Trápí tě něco? Jsi zamtená?

Lenna: Nevím, mám takové divné sny, vidiny. Taky nevím jestli si to nevymýšlím sama těmi, nestihla jsem to doříct. Venku práskly dveře od auta. Vyhlédla jsem z okna a uviděla Davida. Okamžitě jsem se rozběhla ke dveřím a málem porazila sestru..

Lenna: Jak jsi mě našel, lásko? Obejmula jsem ho a dala pusu na tvář.

David: Princezno, já si tě najdu vždycky. Říkal jsem ti, že tě budu chránit především, tak snad musím vědět jak tě vystopovat. Šel jsem po tvé vůni, voníš jinak než všechny dívky na světě. Zašeptal mi do ucha a políbil. Má tak nádherně měkké rty.

Lenna: Kam jedeme? Zeptala jsem se plna napětí.

David: Za tohle tě miluju, myslíš si že ti to řeknu? Nene, na to si budeš muset počkat. Smutně jsem se na něj podívala, přímo do očí. Zčervenal, pustil mě a otevřel mi dveře do auta. Nastoupila jsem, on obešel auto a sedl si vedle mě.

Zasunul klíče do zapalování, podíval se na mě a řekl: Věříš mi? Jeho pohled jsem opětovala, přikývla jsem a auto se pomalu rozjelo.

1) Líbil se díl?

2) Dokážete odhadnou, kam ji David odveze?

3) Bude Tom na Lí naštvaný?

Můžete odpovídat, ale vše ostatní se dozvíte v příštím díle. Díky za přečtení tohoto dílu.

Ali-sha

Nový layout; New York city

Sat, 28 May 2011 15:21:21 +0200

Říkala jsem si, že by to potřebovalo změnu. Od února tu strašil ten skoro jarní, takže jsem chtěla vymyslet něco odlišného. Něco, co nemá naprosto nic společného s tímto obdobím. Abych pravdu řekla, tak jsem původně myslela, že bych mohla vytvořit něco jako ročníková kniha a nebo nahrávací studio. Nakonec z toho sešlo a vznikl tento "výtvor".

Tvůrce: Ali-sha

Simky na layoutu: ode mě

Doba vyrábění: 2 dny

Doba nastavování: 2 hodiny

Spokojenost: 80%

Snad Vás nebude otravovat a nebude Vám nijak vadit. Pokud máte nějaké výhrady, napište je, ráda si poslechnu, co Vám na tom vadí. Ale mám jednu prosbu, vyjádřete se nějak slušně.

Vše je zase v pořádku..

Fri, 27 May 2011 08:24:10 +0200

Zdravím a doufám, že ne naposledy.

Víte, většinu času, který jsem poslední dobou prožila, jsem jen a jen přemýšlela jestli má ještě cenu pokračovat. Je mi 17, mám kamarády, přítele, plno školních povinností. Každý den přicházím o půl šesté domů, učím se asi do osmi a pak jsem natolik strhaná, že nemám chuť sednout si k počítači a tvořit. O víkendech jsem se svými kamarády, které přes týden úplně zanedbávám. Mrzí mě, že jsem tu nebyla, nechodila jsem k vám, nesnažia jsem se vám pommoct a úplně jsem se na to vykašlala. Dlouho jsem nad tím dumala, trápila se. Mnohokrát jsem to chtěla ukončit, ale něco mi nakonec řeklo, že to neudělám. The Sims bude, je a vždy byla moje láska a já se jí rozhodně nevzdám. Je mi líto, že jsem nepřidávala žádné zprávy, komixy ani novinky.

Do toho se ještě přimíchalo samotné The Sims. Začalo pěkně blbnout a nechtělo se spustit. Myslela jsem si, že ho budu muset celé odinstalovat, ale dnes jsem na to přišla. Zase se spustilo a ani nevíte, jaká to byla úleva a dokonce jsem byla i šťastná, že v tom můžu pokračovat. Že můžu začít odznova a pěkně to tu zase vyšperkovat.

Zrovna jsem nemocná a hlídám taktéž nemocnou sestru. Rodiče tu nejsou, celý byt mám volný a tak nebudu otálet a udělám další díl Disappointment a pokusím se dokončit nový vzhled tohoto blogu. Tentokrát jsem chtěla něco moderního, něco, co by vyjadřovalo můj smysl pro desing, tak jsem ho jednoduše nazvala "New York city". Snad se Vám bude líbit. Je vlastně úplně jednoduchý a vůbec né složity, i když ho už patlám několik týdnů. Abych pravdu řekla, tak jsem ho už předělávala snad stokrát. Přemýšlím, že to dnes všechno zprovozním a ukážu vám, že jsem to všechno ještě nezapomněla. Začínám úplně od začátku. Zase to tu pár měsíců stálo a já se ppkusím, aby k tomu už nedošlo. Slibuju, že se budu snažit, jak nejvíc to jde a, že se rozhodně nenechám zblbnout. Nic jiného než, že mi držte pěsti a neukamenujte mě za to, co se stalo, vám říct nemůžu.

Tak Au Revoir ..

13.díl | Disappointment

Tue, 03 May 2011 18:08:00 +0200

Tak vás zdravím a přináším další díl Disappointment.

Měla jsem nápad, tedy mám jich více, ale o tom až jindy. Ten nápad je, že bych už konečně mohla udělat novou úvodní fotku, nový kabát tomuto komixu. Platit bude až od 15. dílu... Teď je tu teprve 13. takže ještě málo času zbývá. No, konec povídání. Pojďte na to...

V písničce nejsou slova, takže je to pouze melodie :)

...vyšel William. Dávný, dávný přítel. Chodili jsme spolu do školky, školy. Pak se naše cesty rozdělili. On šel studovat do Evropy, já zůstala v Americe.

Lenna: Liame, co tu děláš? Vykřikla jsem radostně a okamžitě k němu přiběhla!

Will: To nemůžu pozdravit svou nejlepší kamarádku z dětsví? Vyrostla jsi, sluší ti to.

Lenna: Ale můžeš. Jak jsi mě našel, vždyť jsem ti poslala adresu svého bydliště ve městě, ale tam...

Will: Lí, já to všechno vím. A chceš vědět proč? Znám někoho, koho znáš taky. Dívala jsem se na něj pohledem plným nechápavosti a otázek. Koho zná? Mariku, Collina, Debb?

Nenapadá tě něco? Zavrtěla jsem hlavou na znamení nesouhlasu. Netušila jsem o koho se jedná..

Jmenuje se.. je to můj nejlepší kamarád David.

Lenna: Ty znáš Davida? Panebože, ten svět je tak malej. A odkud?

Will: Ze školy, chodily jsme spolu na střední a potom i na vysokou. Je to jeden z nejlepších lidí, které znám Lí, máš štěstí, že se s ním kamarádíš.

Lenna: No, já se s ním jenom nekamarádím. Já, ehm..

Obejmula jsem ho, abych zakryla tu trapnou chvilku. Páni, já úplně zapomínám na své dětství a na své přátele. Liam, tak mu říkáme, většinou mu to nevadilo a myslím, že je to jen malá zkrácenina jména William. Byl to roztomilý kluk, na svůj věk až moc přestárlý. Ale vždy byl veliký gentleman a chránil mě před dotěrnými spolužáky. Byli jsme nerozlučná dvojka, milý, mladí a věrní přátelé. Jemu jsem věnovala svou první pusu, pusu kterou jsem mu dala už v předškolním věku, tedy ve školce.

Změnil se, ale ne natolik abych ho nepoznala. Teplákovka mu slušela a pejsek, který stál za ním na mě škaredě zavrčel. Ucukla jsem a něvěděla, co si mám myslet. Will ho jen chytil za obojek a vyštěkl něco jako "Za to půjdeš zpátky na vodítko, co jsem ti říkal?".

Will: Promiň..

Lenna: Ale to je v pohodě, většinou na mě zvířata bývají hodná a rozumím si s nimi, ale třeba se skamarádíme. Nechceš zajít na kávu? Popovídat si a tak?

Will: Jestli ti to nebude vadit, tak tvou nabídku s radostí přijmu. Uvázal psa před domem a já ho chytila za ruku a táhla dovnitř.

Will: Myslíš, že se mu bude venku stýskat? Neublíží mu někdo? Začaly ho svírat pochybnosti, že psa nechal venku a tak jsem vyběhla ven, vzala ho za vodítko a vypustila na zahradě. Nechala jsem mu tam misku s vodou a zbytky z ledničky. Uvelebil se pod stromem a spokojeně usnul. Venku se rychle začínalo stmívat.

Lenna: Spokojený? Vběhla jsem dovnitř a Liam seděl na sedačce. Zavrtěl hlavou na souhlas a poplácal místo vedle sebe. Pochopila jsem jeho náznak a sedla si na vyhřátou sedačku. Byla pohodlná, ještě jsem na ní neseděla.

Na stole ležela sklenice vína, ani jsem si nevšimla, že tu dříve byla. Nečekala jsem na nic a opatrně, bez jediného slova jsem zase vstala. Z lednice jsem vytáhla celpu flašku vína položila ji na zem.

Lenna: Máš doufám rád červené víno. Zeptala jsem se ho.

Will: Ano.

Lenna: Co jsi celou dobu dělal? Jak si se měl, vzpomněl sis na mě vůbec? Po tvém odjezdu se mi strašně stýskalo, ale potom jsem se začala plně věnovat škole. Máš se dobře a bydlíš poblíž?

Will: Nějak otázek najednou ne? Ale vlastně rád ti to všechno povím. Usmál se na mě a pokračoval. Jak bych to asi slušně řekl, šprtal jsem se. Vystudoval jsem dvě další školy a teď pracuju v oboru stavebnictví. Jsem ředitel jedné firmy, znáš mou matku, dokopla mě k tomu. Celou dobu jsem si to naplno užíval, chodil ve volných chvílích s kluky ven a randil s holkama. Myslíš si, že jsem na tebe zapomněl? To ne, vždyť jsi se mnou a Debby strávila celé dětsví. Mám se jak nejlépe to jde, snad to tak bude pokračovat dál. A víš co? Bydlím na druhém konci města. Je to docela dálka, ale co bych pro mou Lenny neudělal. Nadechla jsem se a zaculila. Lenny, tak mi říkal jen on... A takhle jsme si povídali až se nakonec úplně setmělo. O pejska jsme se nestarali, v tu chvíli mi to ani nepřišlo divné.

Sklenička na stole nikdy nezůstala prázdná, a že jsem jich za náš rozhovor vypili. Probírali jsme úplně všechno, co jsme zažili, kam jsme se podívali a co se nám přihodilo. Hlava se mi motala, pomalu jsem nevěděla co dělám. Takovou rundu jsem nevypila ani při svých narozeninách a to bylo, co slavit. Will vypadal, že toho taky docela dost vypil, ale ne tolik jako já.

Will: Polib mě. Zašeptal a já po něm tiše vzhlédla. Nevěděla jsem vůbec, co dělám a začala se k němu pomalu přibližovat..

Prohrábla jsem mu jeho černou hřívu a zadívala se mu do očí. Usmál se na mě, zase. Políbila jsem ho...

Najednou jsem se probudila a pohotově se zvedla. Co to proboha dělám, opkaovala jsem si v hlavě a oběhla sedačku. Musela jsem někam jinam, tam kde není on. Zřejmě to nečekal a smutně za mnou koukal. Vrátila jsem se k němu a tiše sykla.

Lenna: Ani slovo Davidovi, jasný?

Will: Ale líbilo se ti to, že? Lišácky se usmál a já nemohla udělat nic jiného než se na něj zakřenit a... Ucítila jsem zakručení v břiše, píchlo mě v krku a já okamžitě pochopila, že obsah mého žaludku chce ven. Nešikovně jsem se rozběhla ke dveřím koupelny a prudce je rozrazila. Očima jsem našla bílý záchod a už to bylo..

Seděla jsem u záchu dobrých pět minut a čekala až se můj žaludek konečně uvolní a já budu moci zase spokojeně sedět v obýváku. Když v tom do koupelny vběhl Liam, ve tváři měl vystrašený výraz a nevěděl, co se děje.

Will: Jsi v pořádku? Nevěděl jsem, jestli můžu vstoupit.

Lenna: Už je to lepší, ale pořád...

Will: Už nemluv, pojď si lehnout. Musíš být unavená. Neboj, hned vezmu Budyho a odejdeme.

Lenna: Tak dobře. Odpověděla jsem mu a očima naznačila vděčnost za jeho téměř otcovskou starost.

Vstala jsem, ale okamžitě jsem jako by spadla zpět. Hlava se mi zamotala a udělalo se mi mdlo. Viděla jsem rozmazaně postavu přede mnou a celý pokoj k tomu. Opřela jsem se o zeď a jako správná hrdinka jsem se to snažila rozdýchat, marně! Musela jsem se chytit okraje světýlka přede mnou. V hlavě se mi začali objevovat obrazy nějakého muže, vypadal jako ten hlídač v hotelu. Vcházel do mého pokoje a snažil se mi něco vnutit. Slova jsem neslyšela, pouze jsem viděla, jak se mě i jemu hýbají rty. Za chvilku vše ustalo a já vyděšená spadla Willovi do náruče.

Chytila jsem se ho pevně kolem krku, ale moje oči viděly věci pořád stejně rozmazaně, ne-li hůř.

Will: Pořádně se mě drž. Odnesu tě nahoru, kde máš pokoj?

Lenna: Úplně vzadu v chodbě. Snažila jsem se mluvit co nejsrozumitelněji, ale bolela mě ústa. Celé tělo. Cítila jsem každý hrbolek, schůdek přes který jsme přešli. Téměř akrobaticky otevřel pokoj a jemně mě položil na postel.

Poslední, co si pamatuju je, že mě přikryl peřinou, sundal boty a lehl si vedle mě. Ach ten darebák, pomyslela si a upadla do říše snů...

Tentokrát nechávám diskuzi na vás a budu samozřejmě ráda za každý komentář. Taky děkuju, že jste si díl přečetli.. :)

pomalu vás do toho začínám plést, ale nebojte ještě chvilku si v tom pobudete, pak se to rozuzlí..

Ali-sha

3.kolo SONK

Sun, 01 May 2011 13:45:31 +0200

Máte rádi Disappointment?

A chtěli by jste ho taky podpořit?

Budu jen ráda za vaše hlasy a podporu. Moc vám děkuji za to, že jsem ve druhém kole nejvíce hlasů získala. Je tam veliká konkurence. Komixy, které máte všichni ve své paměti jako How we get a money, Nancy nebo Game... Hlasujte podle srdíčka a taky podle toho, jak to cítíte a jak se vám určité komixy líbí... Za hlasy, kterými mě a můj komix podpoříte děkuji a budu vám za ně vděčná...

Ali-sha

www.colourfullsims.blog.cz

12.díl | Disappointment

Thu, 28 Apr 2011 16:59:36 +0200

Tak vás zdravím návštěvníci,

dlouho o vaší staré dobré Ali-she nebylo skoro vůbec slyšet, co? Ve škole jsme psaly samé testy, čtvrtletní práce a neustále referáty mi zatěžovali volný čas. Když jsem se neučila, tak jsem byla s kamarády venku, kteří si také nějaké té mé pozornosti zaslouží. Ale přesto jsem si dnes čas udělala a tak se tu konečně objevuje 12.díl. Je to takový uklidˇbující díl, odpočinkový. Jenom tak na příjemné počtení. Můžete s dát do toho..

Neodpověděla mi, vzala ze zásuvky vařečku a až potom se otočila. Sedla jsem si na barovou židličku a čekala, co z ní nakonec vypadne. Po chvilce čekání jsem už nejistě podupávala nohou. Ale jako by mě neviděla!

Lenna: No..?

Kristy: Co jsi říkala? Nic neušíc odpověděla na mou zapeklitou otázku a přidala k tomu obličej smutného štěněte. Posměšně jsem zavrtěla hlavou a mé vlasy mi jemně sklouzly po ramenech, vrátila jsem je zpátky na své místo.

Lenna: Kam se chystáš? Zopakovala jsem podobnou otázku, ovšem se stejným smyslem.

Kristy: Tom dnes přijede, zůstal na Bahamách déle, měl tam nějaké jednání a já jela za tebou, takže mě pozval na večeři. Ani nevím, kam se mě chystá unést, neřekl, co má v plánu. Ale rozhodně se tam těším. Jeho plány jsou vždycky úžasné a on je na mě tak hodný a milý. Připadá mi, že si ho ani někdy nezasloužím. Hodíme se k sobě? Pomaličku jsem se přesunula před krb a usadila se na houpací křeslo.

Lenna: Proč ten krb nehřeje?

Kristy: Fakt si to myslíš? Já jsem si taky vždycky říkala, že jsme pro sebe.... ehm, cože?

Lenna: No, proč ten krb nehřeje? Nahodila jsem nechápavý výraz, ona se jen zasmála.

Kristy: Protože to není pravý krb. Prostě to není pravý oheň, víš? Tady v tomto domečku býváme v létě, když je teplo. Je to jenom taková dekorace. A co si teda o nás dvou myslíš?

Lenna: Aha. O kom? O tobě a Tomovi? No, já o vás nic nevím. Teda o tobě ano, ale Toma neznám. Nikdy jsem ho neviděla!

Krosty: Tak to vás ihned musím seznámit. Za chvíli mě tu vyz.... Nestčila doříct větu, ve dveřích totiž zachrastil klíč.

Otočila jsem se a s leknutím pohodila hlavou. Collin? Ne, vždyť to je Tom.

Panebože, je mu tak podobný! Byl pohledný, až moc, že se mi rozbušilo srdce "ostošest! a cítila jsem ho až někde v krku.

Jeho rysy v obličejí byly tak sladké a mužské, blonďaté vlasy mu jemně odstávaly od obličeje a modré, velké oči, tak nádherné oči. Kdybych neměla svého Davida, tak bych sestře záviděla její štěstí. Šok z prvu počátku se proměnil v úlevu a nadšení.

Měl na sobě nádherný pracovní oblek a když vešel místnost najednou zářila podivným světlem. Otočil se na mě, pokynul hlavou a usmál se. Potom se otočil na mou sestru a rozzářil ještě víc, než tato místo, ve které jsme se všichni nacházeli. Vydal se k ní ladným krokem, a když kolem mě prošel ucítila jsem jeho mužskou vůni. Páni!

Kris se jen culila a těšila se až ho bude moci pevně obejmout. Poznala jsem to na jejím výrazu tváře.

Objal ji a potom se tiše vzdálil a políbil ji na tvář.

Tom: Chyběla jsi mi, lásko. Byl to jen jeden den, ale už jsem to nemohl vydržet. Celou dobu jsem na tebe myslel a ty jednání byly nekonečný. Těšil jsem se až to všechno skončí a já budu moci nasednou na první letadlo a přijet za tebou. Sluší ti to. Můžeme tedy vyrazit? Mám pro tebe překvapení, které určitě nečekáš. Věř mi! Usmál se na ni a ona ho znovu políbila.

Kristy: Ty mě taky, Tome. Děkuju, to ty jsi dnes úžasný a už se tak strašně těším až mi to překápko ukážeš. Ty víš, že je miluju. Můžeme vyrazit.!

Lenny: A budu tu dlouho sama? Vložila jsem se do jejich rozhovoru jako malé dítě, které nechce, aby jeho rodiče odešli a ono zůstalo pár hodin samo.

Kristy: Neboj, dlouho se tam určitě nezdržíme, že Tomí? Odsouhlasil její slova a pomalu se rozhodli, že půjdou. Když v tom mě napadlo, že bych se Tomovi mohla představit. Dlouho jsem nečekala a pustila se do toho.

Lenna: Mimochodem, jsem Lenna. Ségra tady Kris, ale normálně mi říkají Lí nebo Lin. Záleží pouze na tobě, jak mě budeš oslovovat. Pletla jsem slova přes sebe a slabě se u toho červenala.

Tom: Ach jistě, Kristý mi o tobě vyprávěla a jinak jsem Tomas. Tom, Tomas, Tomík, oslovuj mě taky jak chceš. Usmál se na mě a pevně mě k sobě přitiskl. Až jsem ucítila jeho vůni znovu. Nechtěla jsem ho pustit, ale Kristy se na mě škaredě podívala, a tak jsem teda odstoupila.

Kristy: No, tak myslím, že už půjdeme, ne Tome?

Tom: Moc rád jsem tě poznal Lí. Vždycky jsem si přál poznat mladší sestru tady Kristy. Řekl veselým tónem.

Chytili se za ruce a pomalu odcházeli. Když v tom se sestra otočila a mateřským tónem mi udělila poslení příkazy.

Kristy: Polévku jsem uvařia, vem si ji co nejrychleji, ať ty nevystydne, protože mikrovlnku máme v opravně. Pokoj máš nahoře v patře, podívej se jestli ti tak bude vyhovovat. Ve skříni jsem ti nechala pár kousků blečení. No, včera jsem koupila nová semínka rajčat. Mohla by jsi je zasadit. Můj telefon je na lednici a telefon je pod stolem tady v obýváku. Neproveď nic šíleného Lí, ano? Připadala jsem si jako desetileté děcko. Zuřila jsem na ni, ale nakonec jsem ustoupila a vše jí odkývala.

Lenna: Nejsem malý fracek, už jsem dokonce žila sama v bytě, víš? Pokusím se to všechno udělat. Díky za informace.

Kristy: No, tak dobrá. Uvidíme se později. Ahoj.

Tom: Ahojky. Zamavála jsem jim na pozdrav.

Naposledy jsem viděla, jak nastupují do příšerně drahého auta značky audi a potom odjíždí daleko do ozářeného města posledními slunečními paprsky. Vyběhla jsem po schodech, těšila jsem se, co se bude ukrývat za dveřmi. Nadechla jsem se a vešla.

Vybafl na mě malinký pokoj, s nádherným vybavením a světle běžovými stěnami. Velká postel z tmavě hnědého dřeva se mi tak zalíbila, že jsem na ni okamžitě skočila a přičichla k modrým peřinám, voněly jako fialky, přesně odpovídající i barvou. Zamyslela jsem se nad tím, jaké mám v poslední době štěstí. Ani netuším, co je s mým bytem, už se do něj ale nechci vrátit, chci jít jinam. Tam, kde se mi natolik zalíbí a tam, kam budu opravdu chtít. Všechno by mi tam Collina připomínalo a David určitě taky někde musí bydlet, tím jsem si jistá. Snad ho brzy uvidím, ani nevím, jak se k němu dostanu. Přenechám to osudu...

Pomalu jsem vstala, přejela třepající se rukou po stěně a zamířia jsem k malé skříní nakouknout, co mi v ní sestra ukryla. Třeba zde najdu nějaké zahradnické nebo pracovní oblečení.

Sáhla jsem na hedvábné šaty a matně si vzpomněla na své rodiče. Na maminku, která vždy vařila to nejchutnější jídlo a nejvoňavnější jídlo. Jak jsem jí pomáhala asi ve čtyřech letech prát, přesně tuhle vůni jsem cítila. Prohledala jsem skříň kousek po kousku a nalézala v něm neskutečně krásné oblečení, které se mi od prvního okamžiku líbilo. Dole v šuplíku s názvem "pracovní oblečení" jsem našla úžasné oblečení, ve kterém si rozhodně ostudu neudělám. Oblékla jsem si ho, seběhla dolů do zahrady a vytáhla z kůlny pracovní nástroje, pak jsem se pustila do práce.

Sluníčko mi jemně hřálo na záda a já se cítila naprosto uvolněně a šťastně. Představila jsem si, jak se jednou budu válet na pláži a užívat si pohody. Zatím jsem si nenašla ani pořádnou práci, kterou bych potřebovala. Zeptám se sestry jestli o něčem neví.

Sazeničky jsem zasadila do vyryté díry a potom je polila vodou, která byla přichystaná v zelené konvici s obrázkem keříku. Motýlci poletovali okolo mě a honili se navzájem. Snažila jsem se je chytit do ruky, ale vždy byli o něco rychlejší než já a tak jsem to nakonec vzdala a zašla si do domu pro časopis a polštářek. Když jsem ho v obýváku hledala můj zrak padl na hodiny. Páni, už je půl sedmé, pomyslela jsem si a vyšla zpět na zahradu.

Vše jsem položila na zem a pomalu se protáhla. Pak jsem si jednoduše lehla pod strom, hlavu podepřela rukou a začetla se do článků s novými módními trendy. Pomalu se začalo ochlazovat, rozhodla jsem se, že si půjdu dát misku té sestřiné polévky. Najednou zazvonil zvonek u dveří, podívala jsem se kdo to je, ale nikdo přede dveřmi nestál.

Lenny: Vy otravové, nechte toho a vylezte. Zařvala jsem a zpoza rohu vyšel/vyšla...

1) Jak se vám líbil díl?

2) Bude to muž nebo žena?

Děkuji, že jste si přečetli tnto díl, byl po dlouhé době, ale budu se snažit, aby další díly byly co nedříve po sobě.

Ali-sha

11.díl | Disappointment

Tue, 05 Apr 2011 20:12:35 +0200

Páni, to je doba, co jsem nepsala komix. Hrozně to uteklo a já jsem ráda, že zase píšu ty slova a vymýšlím, co by se hrdinům mohlo a nemuselo přihodit. Pusťte se do toho, teda ještě jsem něco chtěla říct. Nebojte se, do budoucna neplánuju nějaké velkě změny nebo braty v ději. Nechám tomu takový svěží a volný průběh a teď... Snad se bude líbit :)

Písnička, ale jen pokud chcete :)*

Ani nevím, jak rychle jsme se dostali na dálnici a potom do Brextonu, města vzdáleného asi 5 km. Kristy mi celou dobu vyprávěla, jak si s Tomem skvěle užívali dovolenou, a že mě moc rád pozná. Ona mluvila, já mlčela. Vlastně, mlčela jsem celou cestu a přemýšlela o situaci, která nastala v hotelu. Asi ho miluju, vždycky mi vykouzlí úsměv na tváři a dokáže mě rozesmát. Když ho vidím, mrazí mě v zádech a zároveň cítím horkou vlnu, která mi jemně šplouchá někde u nohou. Ani s Collinem jsem neměla takový pocit, bylo to spíš takové slabé šumění vzdáleného moře. Nějak jsem ale zmatená, to, co mi řekl jsem nechápala, koho udal, kdo mi nebude ubližovat. V hlavě se mi míhal obličej nějakého černovlasého muže, ale ani za milion let jsem si nemohla vzpomenout, kdo to je a proč mám nepříjemný pocit, když ho vidím.

Sáhla jsem si na ret a ucítila pronikavou bolest, kterou jsem za chvíli cítila ž v břiše. Kris zpomalila, otočila se na konci vozovky a pohlédla na mě.

Kristy: "Tak jsme tady, líbí?"

Lenna: "Kde?" Nechápavě jsem se na ni podívala a ona jen prstem ukázala na menší domek, který se rozprostíral na úzkém pozemku. Dál už nečekala, rozjela se a zaparkovala na příjezdové cestě.

Zhasl motor, sestra vytáhla klíče a schovala je do kabelky ležící těsně u mých nohou. Hned na to vydělala z postraní kapsičky svazek malých klíčků a opatrně otevřela dveře. Nezůstala jsem pozadu a nečekaně jsem se vyhoupla jako královna z auta. Rozhlédla jsem se, byl to nádherný pohled.

Žijí si tu v přepychu, nemají o peníze nouzi. Vždycky jsem jí záviděla tu její bezbranost, tu roztomilost. Bílé, plavé vlasy jí ve větru vlály a přítomní kluci jen čučeli s otevřenými ústy. Nebyla vysoká, to ji dělalo ještě víc jinou a odlišnou. Připadala jsem si jako služka, její služka s těžkými černými vlasy. Jediná vada, kterou na sobě nesnášela ona sama bylo to, že si vždy vybírala kluky podrazáky a frajírky, kteří s ní chodili jenom kvůli sázkám, popularitě a dalším podobným hnusům. Snad ji má Tom opravdu rád! Z přemýšlení mě vytrhl nepříjemný zvuk a sestra, která mě dloubla do zad a vítězně se zasmála.

Kristy:"Jdeme ne?"

Lenna:"Jo a nevím, co je tu tak směšný." Vyplázla jsem na ni jazyk a vyrazila kupředu.

Kristy: "Je pěknej, že? Vybírali jsme ho s Tomem spolu a naprosto jsme se shodli, že tento je nejhezčí a výhled na moře je nádherný, budeš "jukat" Lí. Máme koupelnu, kuchyni, ložnici, obývák a pokoj pro hosty."

Lenna: "Pokoj pro hosty?"

Kristy: "Co se divíš? Je to přeci úplně normální a teď ho má skoro každý. Do budoucna by to snad mohl být i dětský pokoj, ale to až někdy jindy, zatím se s Tomem nechystáme mít děti a vypadá to tak, že to ještě delší dobu zůstane tak, jak to je, protože Tom je pořád v práci a já lítám na schůzky do celé Ameriky, takže na sebe nemáme moc času." Dořekla snad tu nejdelší větu, nadechla se a pokračovala dál. "Tak jsme se rozhodli, že pojedeme na dovolenou a užijeme si volna, pak se ale musela zrušit, proto...."

Lenna: "Já vím, Kris, vím to a pojď už dovnitř." Skočila jsem ji prosebně do řeči a vydala se ke vchodu.

Otevřela dveře, vpustila dovnitř čerstvý vzduch a sluneční paprsky, potom pověsila pletenou tašku na věšák a šla nahoru se slovy : "Jen se převleču, ty si zatím můžeš dělat, co chceš."

Lenna: "Počkej, kde máte koupelnu?"

Kristy: "Stojíš hned vedle ní"

Lenna: "Aha a je tam nějaké oblečení, do kterého bych se pak mohla převléct?" Zeptala jsem se a místo odpovědi mi k nohám přiletěli boty a tři kousky dalšího oblečení. Pokývala jsem hlavou a vešla do nádherně zařízené koupelny. Oblečení jsem hodila do rohu a pomalu se svlékla, začala napouštět horkou vodu do "obrovské" vany.

Rochnila jsem se ve vodě, smyla ze sebe únavu a stres. Zapomněla jsem na všechno a nechala svoje myšlenky volně plynout z mé hlavy. Vlasy jsem nechala v culíku, aby jsem si je nenamočila, ale za chvíli se mi stejně zkudrnatí.

Ve vodě jsem vydržela asi hodinu a za dveřmi jsem slyšela neustálé volání mé sestry s někým po telefonu, vzteklé bouchání dveřmi a zapínání a vypínaní televize. Jestli tu bude pořád takový blázinec, tak nevím zda to tu dlouho vydržím. Nakonec jsem ale všechen ten hluk přestala vnímat a nechala jsem se unášet svými sny. Myslela jsem na všechno, co mi přišlo do hlavy, na sestru, na Davida, na to, kdo udělal tu hnusárnu s mým bytem... Ani nevím proč, ale myslím si, že to má něco společného s Collinem a tou jeho courou.

Šmátrala jsem po ručníku, až mi přišel pod ruku chytila jsem ho a vypustila vychladlou vodu.

Převlékla jsem se do kraťasů a pohlédla do zrcadla. Bylo zarousané a tak jsem ho otřela utěrkou růžouvou jako sladký bonbón. Horké čelo jsem si přejela rukou a setřela při tom neposedné krůpěje potu.

Moje oči zaměřily kartáček na zuby a pastu, okamžitě jsem po něm sáhla..!

Přimhouřila jsem oči a přemýšlela jsem o tom, co bych si dala na večeři a u toho jsem ještě vychutnávala konečně mentolovou chuť pasty zvané "Colgate". Když v tom se ozvala z obýváku ozvala rána, nečekala jsem na nic a zbytek pasty vyplivla do umyvadla, na které jsem za okamžik položila i tyrkysově modrý kartáček.

Cestou jsem si v běhu ještě rozpustila již kudrnaté vlasy, nestačila jsem se ovšem divit. Za pár dnů mi dorostly o pořádný kus a dosahovaly téměř pod ramena. Sáhla jsem po klice a potichu ji zmáčkla, jenže... nešlo otevřít, lomcovala jsem s ní a panikařila netušíc, co se tu vůbec děje. Až pak mi docvaklo, že jsem se zamykala a klíč stále visel v zámku. Pobaveně jsem se praštila do čela, ztlumila světlo a vešla do obýváku.

Tam se ale nic nedělo a Kris jen vařila večeři. Podle vůně bych odhadovala, že to bude něco z jejích vyhlášených pochoutek. Zadívala jsem se na ni a prohlédla jsem si ji od hlavy až k patě, kam se jen chystá. Krátké šatky, narovnané vlasy, páni.

Rozhlédla jsem se dokola, musela jsem uznat, že vkus teda mají. Potichu jsem se vydala do kuchyně, kde jsem ji chtěla trošku vystrašit. V duch jsem se usmívala a cítila, že sem konečně zase šťastná a plná elánu..

Opřela jsem se o linku a čekala až se otočí. Otevřela jsem ústa, že na ni bafnu a..

Kris: "O nic se nepokoušej, vím, že jsi tu" Pronesla s ledovým klidem a já zalapala po vzduchu jako ryba na souši. Divila jsem se, že ji to ani nevyvedlo z míry.. Nechala jsem to být a obrátila téma úplně na jinou stranu.

Lenna: "Kam se chystáš?" Optala jsem se, ona se jen otočila a spustila.

1) Kam se Cris chystá?

2) Líbil se Vám díl, i když byl už po dlouhé débě?

3) Těšíte se na rande Davida a Lí?

Děkuji, že jste si díl přečetli a pokud napíšete nějaký komentář, tak budu jedině ráda.!

Stýskalo se mi po vás.. Alis

Léčím se, léčím :)

Fri, 01 Apr 2011 16:00:48 +0200

Ahojte,

já vám teda něco povím, i když vy by jste taky mohli. Jak se vám daří, co jste v poslední době dělali? Já nic moc, jen jsem ležela a léčila se. Vidíte, mé celkové uzdravení už trvá víc jako 1 měsíc. Ale v pondělí, pokud mi bude stejně jako dneska, tak letím šťastná konečně do školy. Už jsem toho doma dělala tolik, že do školy a ven se tak neskutěčně těším. Dokonce bych se klidně teď rozběhla a letěla ven na brusle, mám na to strašnou chuť.

Na počítatč jsem nechodila a když na minutku ano, tak jsem okmažitě musela zpátky do postele, protože mě z jeho "záře" začala bolet hlava jako střep. Nevěděla jsem, co mám dělat, ty dny nudy nikomu nepřeju, ale konečně jsem z toho venku. Konečně vám můžu zase psát a dělat komixy. Už se těším až za chvilku spustím The Sims a v pondělí vám slibuju, že udělám nový díl Disappointment. Těším se na to, vlastně na všechno. Ani nevím, co sem mám pořádně psát, jsem ze všeho tak strašně rozčarovaná, taková jako v ráji.

Asi se podívám, co jste v poslední době dělali, co jste vytvořili a taky vám chci strašně poděkovat za hlasy v soutěži. Moc si jich vážím. I když jsem tu teď nebyla, tak jste mě všichni podporovali a... Zkráceně děkuji vám, děkuju moc.

Čaj už jsem odložila, peřinu taky a teď ležím s notebookem na sedačce a píšu. Všechno možný, další díly, povídky. Možná sem nějakou dám. Taky přemýšlím, že udělám nový layout. Nějak bych chtěla změnu. VELKOU změnu.

Čekala jsem, že se sem BLICKII vrátí, ale jak vidím. Sliby, chyby. Slibovala, hustila do mě řečičky. Ale já na to už příště neskočím, všechno udělám po svém a tentokrát to už myslím vážně. Udělám si to tady jak chci a ostatní už na blogu budou pouhou vzpomínkou. Jak říkám, nikdy neslibuj to, co nemůžeš v nejbližší době udělat. Jsem naštvaná, ale zároveň šťastná. Blog je už definitivně můj, času měla dost. Už není žádné NOWISIMS Team, už je jenom Ali-sha NOWSIMS.

Tak už teda končím, mám na The Sims strašnou chuť, tedy na to hraní :D. Udělám si novou rodinu a pak vám ji ukážu. Ukážu kde bydllí atd. těšte se.. :) Alis.

PS: Poznáte, kdo je na obrázku? :D Je dělaný už dříve. Původně měl být do dalšího dílu, ale nakonec to udělám úplně jinak.. :P

2.kolo SONK

Wed, 23 Mar 2011 19:29:12 +0100

Děkuju vám za vaše hlasy v 1kole. Díky nim jsem úspěšně prošla do dalšího a snad to poputuje i dál. Samozřejmě, že hlasujte pro vás neojoblíbenější komix, který s radostí čtete a jste mu věrní. Za všechny hlasy předem děkuji a držte mi pěsti..

PS: Disappointment tu nebyl už měsíc. Taky vám to ano nepřišlo, páni. Jenže můj zdravotní stav se moc nelepší a na nějaké hodinové vysedávání nemám sílu. Snad budete tak trpělivý, jak to jen půjde. Prosím vás o to..! Ali-sha

www.colourfullsims.blog.cz

Poslední dobou se sypu jako hromádka karet..

Sat, 19 Mar 2011 11:27:53 +0100

Po dlouhé době vám dávám o sobě nějakou zprávu, smutnou bohužel!

Nějak mě klátí jedna nemoc za druhou. Když už nechytnu chřipku, tak se vytasí se svými problémy střevní chřipka a do toho ještě zvýšená horečka. Neustálé bolesti břicha mi teda pěkně komplikují život, kazí náladu a berou veškerý čas. Jsem zoufalá, cítím se slabá, unavená a pořád ospalá. Poslední dva dny školy jsem musela zůstat pod dohledem své až přehnaně pečující matky a nějaká vyhlídka nebo zlepšení nálady na počítači nepřipadala v úvahu. Tvrdá dieta, která byla ovšem zapotřebí, a kterou mi naordinoval můj doktor. Tak jsem celou dobu ležela a přemýšlela, co mám dělat. Nic mě nenapdalo, ležela jsem a koukala do zdi. Bez pořádného napití, protože mým společníkem se stal heřmánkový čaj s medem nebo černý čaj. Taky bez pořádného sousta do mých vyhladovělých úst, ale stejně by to můj žaludek zase nevydržel. Probdělé noci plné bolestí a převalování. Nikomu to nepřeju, ani tomu největšímu nepříteli, bylo to otřesné..! Nejhorší a největší bolest, kterou jsem zažila..! A to opravdu nelžu. Snad se už brzy začnu zotavovat, i teď je mi trošku lépe, takže jsem mamka přemluvila na chvilku, aby mě pustila. Uvidíme, co si pro mě ještě mé tělo připraví.

Jedno mě ale moc mrzí a to na vás. Těšila jsem se, že konečně začnu se Zakázanou láskou a teď to tak vypadá, že ji nadobro smáznu z historie tohoto blogu. Vykašlali jste se na to, naprosto a to jsem si myslela, že by to mohl být oroginální nápad. Fotky, které byly jednoduché, text, který nemusel být dlouhý ani nejlepší, to bylo všechno. Do prvního kola vás poslalo zadání pouze 4 lidi, 4 lidi z 9 nebo 10. Je to normální? Tak proč se teda hlásíte, když potom nedokážete vyfotit ani dvě blbý fotky a napsat k tomu pár řádků. Ve čtyřech nehodlám pokračovat. Měla jsem to celé rozvrhnuté a na šest kol to rozhodně nestačí. Omlouvám se těm, kteří se vzorně příhlásili a odeslali to. Pokud chtějí udělám jim reklamu nebo pošlu pár svých downloadů. Tečka, konec! Zklamali jste mě, moc...

Ali-sha

Další kopírák!!!

Sat, 12 Mar 2011 22:14:03 +0100

Bože, za co mě trestáš?

Říkala jsem si "Ali-sho uklidni se, to se vysvětlí. Nevybouchni!" ale ono to nešlo. Jsem totlně naštvaná a mám chuť to někomu pěkně vykřičet přímo do obličeje. Mrzí mě to, na toho člověka.! Jak si to vůbec může někdo dovolit?

Proč to někdo dělá? Proč? Vysvětlete mi to..

Je to snad trend přivlastňovat si cizí tvorbu, práci, která mu trvala třeba celý den, týden nebo dokonce dva? Baví vás to?

Musím ke každému článku psát výhružné "Nekopírovat!", musím? Když už teda chci použít něčí tvorbu, tak se ho zeptám, požádám o souhlas. Unavuje mě to takhle řešit, unavuje mě ta skutečnost, že může někdo tak sprostě něco okopírovat.

A o to víc jsem naštvaná, že majitelka tohoto blogu se přihlásila do mé soutěže, pak mi napíše odkaz na svůj blog. Nechci se hádat, nechci nikoho urážet, ani někoho hlásit, ale mrzí mě to. Párkrát už se mi to stalo, myslela jsem, že to skončilo a že tentokrát už mi nikdo nic krást nebude, omyl! Jak krutý a velikánský omyl!

Ještě se rozmyslím, jak to budu řešit, zatím si to nevchám uležet v hlavě...:/

Co by jste dělali na mém místě vy? Jsem z toho celá rozčarovaná, potřebuji kamarádskou radu a pomoc..

Viděli jste tu simku, která se objevila na jejich layoutu. Pokud si to chcete připomenout, tak jedině na této adrese: http://nowsims.blog.cz/1102/naprosto-nestiham

Ali-sha

○Bubble Sisters○

Sat, 12 Mar 2011 16:48:26 +0100

Opět veselé téma, tentokrát si myslím, že by Vás mohla zaujmout.

"Slyšela jsem, že v Austrálii rozdávají bubliny štěstí zadarmo. Každý si může nabrat kolik chce, dokud nedojdou. A tak vyrážím se sáčkem v ruce, napjatá a plna očekávání, zda na mě ještě zbydou..."

Fotilo se mi to jedna radost, protože mám takové veselé fotky ráda. Až článek rozkliknete pochopíte, proč ty žvásty o bublinách. Možná si říkáte, co to zase vymyslela, ale i tak by se Vám to mohlo líbit. Moc jsem je neupravovala, stačilo dodat trochu kontrastu, jasu a bylo hotovo, hned to vypadalo lépe.

Dalo mi zabrat postavit kulisy a ty věcičky kolem, snad se mi to povedlo a budete spokojeni s výsledkem. Poslední dobou nějak nechodíte, nepíšete komentáře. Vím, jsem méně aktivní, ale to přece není důvod, aby jste nade mnou zanevřeli, snad to je jen dočasně a teď se na ně konečně podívejte...

Líbilo? Fotky můžete dole ohodnotit a v anketě vybrat tu nejlepší :)

Ali-sha

Oddělovače 0.1

Sat, 12 Mar 2011 11:15:30 +0100

Chtěla jsem zkusit opět movinku, poslední dobou je jich hodně. :P

"Kráčím pouští, bez vody, lásky či přátel. Moje srdce rázem zkamenělo a zbyla mi pouze vzpomínka. Nemám co získat, ani co ztratit, mám už jen život, který stejně stojí za nic. Šla jsem za ním, nebyl tam. Tak jsem se rozhodla pokračovat v cestě a najít někoho, kdo mi ho připomíná. Prošla jsem už půlku světa, lidé mě začali nazývat bláznem, ale já hledám a nehodlám přestatí.

Vypila jsem si svůj šlek se štěstím. Myslela jsem, že se mě bude dál držet, ale ono se vytratilo. V ruce ten šálek pořád držím a doufám, že si mě zase najde. Tajně prosím, aby se zjevilo. Dochází mi poslední síly, opustila mě i zdravá mysl, duše, která neměla chuť poslouchat mé nářky. Sedám do písku, horkého písku. V poušti panuje temná, ale dusná noc. Naposledy zavírám oči, toužím po pochopení, které se mi nedostalo. "Sbohem" Zašvitořila jsem do té noci...

Chcete je? Líbí se Vám? Budu ráda, když ano. Klikněte na celý článek a uvidíte je jednotlvě...

Jednoduché, že? Ale mě se líbí, mám tu jednoduchost ráda a pokud se i Vám zalíbila, jsou vaše. Jediná podmínka tu je, musíte ji splnit..

Pokud ji použijete do článku, zmiňte se tam o mě, že jsem je vytvořila. Přeci jenom nechci, aby si moji tvorbu někdo přivlastňoval.

Snad se Vám líbí, Ali-sha

Jsem v SONK!

Fri, 11 Mar 2011 15:36:31 +0100

Po dlouhé době vás zdravím, jak se vede?

Chtěla bych vás o něco poprosit. O co? O hlas pro můj komix, přesněji Disappointment.

Ti, kteří mají komix rádi, budu já na oplátku ráda, když mi dáte jeden hlas. Je velká konkurence, opravdu velká. Mnoho skvělých komixů se s chutí přihlásilo (ne sami komixy, jejich autoři :P) a proto Vám chci upřesnit důležitou věc.

Rozhodně nemusíte hlasovat pro mě, zvolte nejlepšího a to tak, že sparvedlivě. Samo, že budu ráda, jestli Disappointment podpoříte, ale je to pouze na vás, jen na vašem instinktu :)..

3 VELKÉ screenshoty na stáhnutí!

Tue, 08 Mar 2011 20:59:27 +0100

Napadlo mě to, dalo se to zrealizovat a tak je to tady!

Občas člověka něco takhle popadne. Máte hlavu plnou myšlenek, které se chtějí dostat ven. Dáte jim možnost a ony okamžitě vyletí ven na papír a začnou skotačit. Skákat, utíkat, hrát si spolu. Co je napadne, to se snaží zrealizovat. Chovají se jako malé, nezbedné dětičky. Snažíte se je uklidnit, ale jsou jak malé, mrštné rybky. Uskakují vám a rozutíkávají se do různých stran. Voláte na ně, ale jako by vás neslyšely, jako by jste byli vzduch. Za chvíli přiběhnou zpět, unavené a vyčerpaně se zhroutí na zem.. Pomalu se k nim přiblížíte -slyšíte jak chrupkají- přečtete jim mysl, z které se snažíte poskládat ten celek. Je to lehké, ale chce to vytrvalost. Připomíná mi to puzzle, hledáš a stavíš. Takticky, těžce a někdy si ani nevíš rady. Když už se vám zdají všechny puzzličky stejné, stačí si sednou, lednout a zavřít oči...

Snažila jsem se vytvořit něco jiného. Odlišného od toho, co tu normálně bývá. Nechala jsem se inspirovat nápadem a realizace už šla jako po másle. Nafotila jsem fotky, upravila a dala jse sem. Je to lehké a přitom tak kouzelné. Je to pro vás, na layouty.

- Simka i pozadí jsou mé tvorby, nic, co bych stáhla a hned použila.

- Screeny používejte, pokud možno jenom na layouty, NE na blendy, avatary apod.

- Nekopírujte na své blogy s odkazem na stáhnutí!

Pokud souhlasíte s těmito třemi body, dělí vás od stažení jenom kousíček..

Teď přichází na řadu malá prosba, bez které ovšem ani nepokračujte dál:

Pokud se vm to líbí, chcete to použít na váš jarní layout, dobrá. Je to tu pro vás, ale někde do rožku nebo pod layout hoďte moje jméno, blog. Dalo to hodně práce a já bych zase nechtěla, aby jste si to někdo přivlastnil :)

KONEC keců, je to vaše. Souhlasíte? Ano? Tak už stačí pouze kliknout na odkaz.

DOWNLOAD

A jestli budete chtít sepsat dolů nějaký pochvalný, či kritický komentář, budu ráda. Potěší to :)

Vaše Ali-sha

Zakázaná láska /Zadání 1. kolo/

Mon, 07 Mar 2011 17:07:44 +0100

Jsem ráda, že jste na soutěž nezapoměli. Byla tu a ještě pár lidiček to stihlo.

Tímto ukončuji přihlašování

Vaše přihlášky jsem si pročetla a beru vás všechny. Informace, které jste mi poskytli budu uřívat pouze pro tuto soutěž, ničeho zneužívat nebudu.

Pokud opravdu chcete pořád soutěžit napište -vy, co jste se přihlásili- do komentářů "Ano, souhlasím"

NikaW

Sophie

DomiQe*

Ellaine

Bubble

Reneeska

Bria

Gagovič

Vendea

Violet

Postupně si Vás budu vyškrtávat. Dokud komentář nenapíšete, nepočítám s vámi. Trvalo to docela dlouho, než se soutěž objevila, takže nevím, zda si to někdo nerozmyslel ;). Pokud jste připraveni, klikněte na celý článek..

! Zadání !

Simíky v tomto kole jednoduše představíte. Pošlete fotku simíka i simky a popíšete je. Jako by takový úvod vašeho příběhu.

/Fotky/

- Fotky budou velké max. 600x406 (mám malou stránku). Pokud bude větší, upravím si ji na velikost, která se mi sem vleze v pohodě a aby váš obrázek nějak neničila

- Určitě jste už pochopili, že fotky budou dvě

- Upravovat je můžete v jakémkoli programu, nápisy a podobně jsou povoleny

- Fotomontáže jsou přísně zakázáné

- Pokud chcete fotku podepsat máte mé svolení, ale pouze do spodního nebo horního rohu. Malým písmem!

/Text/

Nechci po vás žádnou slohovku na 40 stránek. To ne, stačí pár větiček. Co by měl popis obsahovat:

- Jméno, příjmení a věk simíka

- Vlastnosti simíka, ať už jsou vymyšlené nebo pravdivé

- Zájmy, koníčky

- Práce, brigády

- Nejlepší kamarád/ka, popř. kamarádi/kamarádky

Mělo by to být popasáno nejméně v 8 větách, záleží na vás. :)

..Fotky a popis poslal/a...

:::::::::::

Sophie, Bria

:::::::::::

/Odesílat/

na můj mail:

ali-sha@seznam.cz

Předmět: Zakázaná láska - soutěž

Dotazy pište na mail, děkuji ;)

Ali-sha

Fotky posílat do 15.3.2011

Týden v Rakousku

Mon, 28 Feb 2011 08:07:49 +0100

Ahojte,

tak vás dneska zdravím. Poslední dobou je na blog málo času. Plno práce ve škole, potom i doma a já si začínám pomalu říkat, že to sama nezvládám. Normálně, přes prázdniny ano, ale v týdnu se to tady jaksi propadá. Ještě, že se BLICKII možná vrátí, jsme spolu v kontaktu a myslím si, že to je na dobré cestě.

Tyto prázdniny jsem neměla v plánu prolenošit, ale udělat nový layout, sice bych ho sem ještě nedala, protože tento je tu sotva měsíc, ale později by se tu mohl objevit. Chtěla jsem dokončit soutěž, udělat aspoň 5 dílů Disappointmentu, dát sem simky na stáhnutí, domy na stáhnutí, pár tématických fotek a článků. Měla jsem toho zkrátka moc a chtěla jsem to stihnout a být konečně trochu aktivní, jenže...

Rodiče mi to překazili. Oznámili mi totiž, že odjíždíme na dovolenou do Rakouska a vracíme se až v neděli. Takže mezi lyžováním se budu učit do školy a dělat domácí projekty, no není to krása? Já bych teda řekla, že ne, protože tímto blog zase upadne a nic se tu nebude dít. Taky jsem chtěla konečně s Gips začít dělat něco na tom komixu, ale pořád tu vítězí dovolená. Je mi to líto, nechci vás zase opustit, ale samotnou mě tu rodiče nenechají. Po pár zpackaných dnech o samotě jsme málem vyhořeli, ale já za to nemohla, fakt.. ;D

V 10 odjížíme, cože je tak za 2 hodiny, myslím, že bych se měla jít připravovat a dobalit poslední věci a nabít si notebook, abych mohla sledovat nějaké filmy. Moc se nětěším na tu ukrutnou cestu se sestrou v autě. Radši ani nechtějte vědět, jakej kravál dělá a to si ani nemůže normální člověk odpočinout. Ach, zase šťastná rodinná dovolená. Domů přijedu určitě zmožená a hned druhý den jdu do školy. Paráda, o tom se mi vždycky zdálo.

Až přijedu, pokusím se vám to nahradit. Po cestě sepíšu pár nových dílů a navrhnu ten layout. Aspoň k něčemu mi ta cesta bude prospěšná. Pokud tam bude internet, oběhnu vás a podívám se, co je nového. Jestli ne, budete si muset na mé návštěvy počkat. DO soutěže se můžete pořád hlásit, ukončím ji až se vrátím. Zatím se vás přihlásilo 7, což je pěkné číslo. Budu ráda za každého človíčka. Hraje se o pěkné ceny a soutěž má podle mě originální náplň.

No, rozepsala jsem se docela dost. Nebudu to dávat do celého článku, nechám to takhle dlouhé pěkně v celku. Užijte si ty prázdniny aspoň za mě, když už teda. BUde se mi povás stýskat.

Vaše Alis

PS: Přemýšlím, že si změním přezdívku z Ali-sha na Alis a nebo to bude jen zkrácenina, uvidíme..